Forma prodeje činžovního domu může proběhnout dvěma způsoby:

1. Nejčastějším případem je převod obchodních podílů společnosti, zpravidla 100%,  která je vlastníkem nemovitosti, a která byla ideálně založena čistě pro účel nákupu domu, často používaná zkratka SPV ( special purpose vehicle). Řádnému převodu nemovitosti zpravidla předchází důkladná právní, daňová a účetní prověrka společnosti, tzv due diligence, která má za úkol prověřit a odstranit jakkékoliv právní vady a pochyby jakými mohou být např. spoluvlastnické podíly, dluhy či jiné závazky vůči třetím stranám, vyřešení problematiky odložené daňové povinnosti, odštěpění společnosti od mateřské společnosti a vše uzavřít tak, aby do budoucna pro nového majitele nevyplynula z převedené společnosti žádná rizika. Převod vlastnictví probíhá  zápisem obchodní společnosti a jejich podilů do obchodního rejstříku, které jsou propsány zpravidla během téhož dne.

2. Druhým způsobem je prodej nemovitosti, tedy převod vlastnictví mezi fyzickými osobami. Z titulu povahy tohoto druhu převodu plyne jednak nižší admistrativní zátěž, menší časová náročnost a nemalá finanční úspora díky absenci due diligence společnosti. Jedná se tak přirozeně o oblíbenější obchodní způsob. Z pravidla se provádí ověření vlastnictví prostřednictvým výpisu z katastru nemovitostí,  dále technická prověrka nemovitosti, případně audit účetnictví pokud je nemovitost s nájemníky. Další stanovení podmínek prodeje může nastat v souvislosti s faktem, že na nemovitosti váznou nějaká břemena, spoluvlastnický podíl nebo jiná finanční zatížení. Převod vlastnictví proběhne zápisem do katastru nemovitostí po uplynutí zákonné lhůty 21 dnů, kdy katastr nesmí provést změnu. Obvykle jsou změny provedeny do 25.dne od podání návrhu na vklad nového vlatníka.

Technický stav nemovitost je prvním parametrem, který sehrává klíčovou roli při jednání o ceně a hledání správného investičního záměru. Řada investorů z pravidla preferuje domy před rekonstrukcí, kde se mohou realizovat v rámci své developerské činnosti a lépe upravit a přizpůsobit nemovitost  v souladu se svou obchodní strategií. Domy po rekonstrukci, z pravidla pronajaté, jsou vhodné pro investory, kteří vkládají nemovitost do svých realitních fondů v rámci nabídky konzervativního a dlouhodobého programu zhodnocení finančních prostředků svých klientů. V každém případě je dobré mít přehled o všech rekonstrukcích, aˇť již dílčích nebo celkových, které v průběhu času na domě probíhaly.

Koupě prázdného domu je praktická pro developera, který má záměr spustit co nejdříve rekonstrukci a následně rozprodat po bytových jednotkách či vrátit dům do režimu pronájmů, ať již dlouhodých či krátkodobých. V případě obsazeného domu příchází přirozeně časové zpoždění pro rekonstrukci v rámci vypořádání se s nájemníky. Na druhou stranu pokud se nemovitost nachází v dobrém nebo dokonce rekonstruovaném stavu, může být naopak obsazený dům výhodou v případě, že jsou nájemní smlouvy dobře nastaveny a dům generuje zajímavý roční výnos.

Prakticky nejčastější dotaz investora na stav nájemních smluv v obsazeném domě vede právě k problematice nájemních vztahů na dobu neurčitou s regulovaným nájemným. Je to vždy záležitost, se kterou je třeba se právně a prakticky vypořádat. Ze zákona je totiž takový nájemník chráněn a není možné nájemní smlouvu ukončit tak jak je to u klasických nájemních smluv, navíc úprava výše nájmu, která z pravidla je podstatně nižší než obvyklá tržní, podléhá zákonu a má svoji horní hranici. Nejčastěji končí dohoda mezi stranami finančním vyrovnáním s nájemníkem, případně poskytnutí náhradního bydlení v odpovídajícím standardu.

Půda v domě představuje pro investory a developery jeden z nejdůležitějších prostor a bývá předmětem důkladné analýzy. Z hlediska poteciálu developmentu předtsavuje důležitý prvek v rámci investičního záměru. Mimo to je předmět analyzý stavu střechy a dalších nosných konstrukčních prvků jako jako stav sloupků, vaznic či vzpěr. Dalším klíčovým měřítkem je rovněž zjištění zdali lze v rámci stavebního povolení a po konzultaci s památkovým úřadem, pokud je nutné,  nastavit výšku o další patra. Maximální a efektivní využití půdy má totiž nemalý dopad na ekonomiku projektu a investoři v ní hledají často žádanou přidanou hodnotu investice.

Jedny z prvních dotazů vedou často k problematice výtahu a parkování. Nejedná se sice o to nejvíc klíčové co při investici kupující zvažuje, ale hledisko parkovacích stání je v případě plánování výrazného navýšení bytových jednotek oproti současnému stavu aspektem, se kterým je potřeba počítat a vypořádat se. Přítomnost výtahu v domě samozřejmně šetří náklady oproti budování zcela nového a odpadá starost ohledně problematiky možnosti zbudování a umístění. Ne vždy je instalace výtahu v historických budovách možná či jednoduchá.

Bytové domy, zejména ve vlastnictví firem, sebou občas nesou finanční závazky současných majitelů, které z pravidla byly čerpány bankou či jiným poskytovatel půjček za účelem pořízení či rekonstrukce domu, v některých případech i jako zástavního práva k jiné nemovitosti či podnikatelské aktivitě. Z pravidla se tyto závazky řeší výplatou z kupní části ceny a dochází v výmazu zástavního práva na katastru nemovitostí. V některých případech, kdy je to výhodné, se kupující rozhodne k převzetí úvěru. Věcná břemena se z pravidla týkají třetích stran, která na nemovitosti mají právo užívaní, průchodu či průjezdu, často tím bývá například přístup hasičů nebo plynařů k jednotkám, které souvisí s bezpečností či obstaráním správného fungování.

Nemovitost může být pronajata dvěma způsoby.

1. První je klasický dlouhodobý pronájem se smlouvami zpravidla na dobu určitou ( problematické smlouvy s regulovaným nájemným na dobu neurčitou viz.bod 4) s klasickou ze zákona danou výpovědní lhůtou 3 měsíce. Při takovém režimu pronájmu se zpravidla zkoumá jak jsou smlouvy nastaveny z hlediska délky, jaká je výše nájmů bez poplatků, jaké jsou náklady na provoz domu apod. Jedná se o jistější, dlouhodbější a stabilnější režim pronájmu. Průměrně lze v tomto dlouhodobém modelu očekávat roční výnos okolo 3-4%.

2. Druhou možností jak může být nemovitost ekonomicky aktivní je režim krátkodobých pronájmů. V tomto případě si příjem buď majitel sám obstarává v ramci svého podnikání, a nebo, v častějších případech, je za fixní částku nájmu nemovitost celá pronajata společnosti, která individuálně vede krátkodobé ubytovaní. Příjmy pro majitele z provozu krátkodobých pronájmů jsou samozřejmně mnohonásbobně vyšší, ale smlouvy s provozovateli se však často uzavírají na dobu minimálně 5 let. Průměrný roční příjem u tohoto modelu představuje pro majitele zhruba 5-6%. V případě, že si majitel podnikání v krátkodobém ubytování provozuje zcela sám může roční příjem dosahovat i více než 8% ( s tím je však samozřejmně spojena celá řada nákladů na provoz´).

V rámci co nepřesnějšího odhadu ceny nemovitosti, potažmo předložení nabídky je informace o správném údaji podlahové plochy tím nejdůležitějším měřítkem. Investor, který se chystá předložit nabídku potřebuje vycházet ze dvou údajů, a tím je celková plocha domu, a čistá podlahová plocha bytů v domě.

1. Celková užitná plocha domu představuje všechny plochy v domě, tedy bytové, nebytové a společné části domu jako jsou chodby, schodiště, sklepy a částečně půda ( pokud není využita). Je to především údaj, který slouži jako informace o velikosti domu a dává orientační představu o případném rozsahu rekonstrukce. Tento údaj by správně neměl sloužit pro stanovení ceny ani z něj vycházet pro účely předložení nabídky ke koupi. 

2. Čistá podlahová plocha jednotek. Toto je údaj, který zajímá každhého zájemce o investici. Často se používá i v terminologii čistá prodejní/pronajmutelná plocha, aby bylo všem jasné, o jakou plochu se jedná. Patří sem plocha jednotek, ať již bytových či nebytových ( bez započtení teras, balkonů a lodžií). Údaj o čisté podlahové ploše je jedním z hlavních dat sloužících k ekonomickému výpočtu různých investičních záměrů.  Jednoduše řečeno se jedná o nejdůležitější informaci pro investora, jelikož se jedná o plochu, která generuje zisk, nyní i do budoucna. Tento údaj je tedy i velmi důležitý pro celkově správné nacenění nemovitosti.

Koupě historického bytového domu, jak již samotný název napovídá, sebou nese pro mnohé méně oblíbenou fázi a tou je komunikace s národním ústavem památkové péče. Samozřejmě to se týká v případě, kdy nemovitost potřebujete kompletně rekonstruovat. Pokud nemovitost není zapsána na seznamu kulturních památek je to v zásadě "jednoduchý" proces, pokud dodržíte základní požadavky na zejména vnější úpravy domu. Těmi jsou fasáda a zachování věrnosti jejím barvám, které historicky domu patřily, stejně tak štuky a další zdobné prvky, které se na domě nachází. K tomu, abyste mohli nemovitost rekonstruovat potřebujete závazné stanovisko orgánů památkové péče. Dalším důležitým prvkem, na co jsou zcela po právu "památkáři" háklivý je zachovaní dřevěných špaletových oken. Plast na historickou budovu prostě nepatří.

V případě ovšem, že se nemovitost nachází nejen v zóně pámatkové péče, ale dům byl označen za kulturní památku a je tak historicky chráněný připravte se na hodně papírování a časovou náročnost. Stavební zásahy do chráněných staveb se neobejdou bez náročného zařizování, podávání žádosti na příslušné úřady a provedení prací v souladu s požadavky památkářů.

Výstavba činžovních domů se historicky týkala výhradně rezidenčního bydlení a tento účel jim zůstal v drtivé většině do dnes. Najde se však ale i pár vyjímek, kdy se využití domů v průběhu času přizpůsobovalo potřebám jejich majtelů, případně nájemců, a docházelo tak buď k částečné nebo celkové změně užívání z bydlení na kanceláře. Pro většinu investorů je však klasifikace domu jako kancelářského z mnoha důvodů zcela nevyhovující a na řadu přichází nutnost rekolaudace zpět k jejich původnímu účelu, tedy bydlení. Naštěstí však z pravidla platí, že rekolaudaci z kancelářského domu, ale i několika jednotek v domě,  zpět do jejich původního stavu, tedy rezidenčního, nebrání žádné obstrukce, naopak úřady všeobecně v rámci svých obvodů tuto změnu podporují.